Trocha Plzně v Seattlu

Dnes byl tak úžasný den, že vám o tom musím hned napsat. Přitom to vše začalo až tragicky. Začátek víkendu vypadal jak konec světa a nakonec se vše opět vyjasnilo a dalo skoro do pořádku. Ale vezmeme to hezky popořádku.

Začnu včerejším dnem, který byl úplně tragický. Odvezle jsem své svěřence do školy a při cestě zpátky se mi stala nehoda. Silnice byly mokré a lehce poprchávalo. Byla jsem pár minut od naší ulice. Najednou SUV předemnou šláplo na brzdu. Já na ní šlápla taky. Problém asi je, že moje auto je 14 let staré. Takže jsem po mokré silnici pokračovala v jízdě s nohou na brdě. Bum. A bylo to. Auto před SUV si nevšimlo přecházejícího chodce, na poslední chvíli zabrzdilo. SUV předemnou taky. Já taky. Jenomže moje auto prostě pokračovalo v jízdě. Jako kdybych na tu brzdu vůbec nešlápla. Paní v autě předemnou byla milá a věděla, že to nebyla moje chyba. Já přes to její vysoké auto žádného chodce ani neviděla. Škoda na mém autě nebyla žádná, jenom se mi ohla SPZ. Auto předemnou bylo 2 roky staré BMW. Jenom já prostě mám takové štěstí, abych nabourala do skoro nového auta. Nic vážného se nestalo, díky bohu. Jen paní odpadl nárazník, který jsem tam úspěšně nasadila sama. A v nárazníku měla maličký škrábanec od mé poznávací značky. Rodina pro kterou pracuju je úžasná. Vzali to v pohodě, pojišťovna nakonec celou opravu auta předemnou zaplatí, protože to opravdu nebyla moje vina. Můj problém je v tom, že policajt, který se dopravil na místo nehody mi dal pokutu za nedbalé řízení. Pokuta činní celou mou týdenní výplatu. A tak se musím v pondělí odvolat a dostanu datum, kdy se mám dostavit k soudu, abych se mohla obhájit a vysvětlit okolnosti. Tak držte palce, ať nedostanu nějakého soudce bručouna.

Celý pátek jsem se cítila mizerně, byla jsem ráda, že jsem ten den strávila s blízkým člověkem, který přijel a strávil semnou skoro celý zbytek dne. V sobotu ráno mě probudilo sluníčko. Na sobotu jsem měla v plánu jen ležet v posteli a dohnat konverzace s kamarády z Čech. Ale jelikož mne vytáhlo sluníčko z postele, nasedla jsem na autobus a dvěmi kamarádkami jsme se vydaly do centra Seattlu. Šly jsme mojí normální procházkovou trasu okolo centra a z mostu jsme viděla budovu, kde bylo napsáno Pilsner bier. Navrhla jsem, abysme se tam šly podívat blíž, že si to chci vyfotit. To, co se nám naskytlo za výhled pak, to sem nevěřila vlastním očím!

Ano, vidíte dobře! Ihned jsme vešly dovnitř. Moje první otázka na obsluhu byla jestli mluví česky. Američan mi odpověděl, že se pokoušel učit, ale „It is damn hard language!“ (Sakra těžký jazyk.)
Ale prý nám zavolá někoho, kdo česky mluví. A tak jsme si objednaly točenou Plzeň. Pochutnala jsem si neuvěřitelně, protože sama z Plzně pocházím. Jako dárek jsme každá dostaly panáka Becherovky a šly jsme dál. Rozhodně jsem tam nebyla naposledy. Celé to tam září úžasně českou a přátelskou atmosférou. Musím tam vyrazit i s ostatníma Čecháčkama!
A to jsem zapomněla zmínit, že na Pike Place marketu jsem si koupila čokoládu Milku! Teď už jen zatočit s tou pokutou za nehodu a vše bude zas při starém.

Doufám, že váš víkend začal o trochu lépe než ten můj!

Marky

This Article Has 2 Comments
  1. Gingernika napsal:

    To je paráda! Také jsem z Plzně. Hrozně ti cestování závidím. Já bych hrozně chtěla nějak vyjet, ale mám prostě strach :/ 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *