Odvrácená strana cestování

… ta o které se nemluví.

Všichni vám řeknou, že byste měli cestovat. Je to zdravé, najdete sami sebe a poznáte neznámé. Budete naplněni energií, budete si více vážit domoviny a všechno na cestování je prostě úžasné. Proč mě nikdo neinformoval o tom, co mě na cestách doopravdy čeká? Nebo hlavně na to, co se stane, až se vrátím?
V následujícím článku koukám z větší části na pohled dlouhodobého cestování. Když rok nebo dva roky žijete v jiné zemi.

1. Peníze, peníze, peníze

Nebudu teď narážet na lidi, jejichž rodiče je zaopatřili do konce života. Budu mluvit o lidech (jako třeba já), kteří si na cestování vydělávají vlastníma rukama nebo mozkem. Cestování přináší určitou oběť. Nemůžete si koupit všechno, co chcete. Musím se vzdát bot a kabelek a miliony rtěnek, abych si mohla koupit letenky na Havaj. Kolikrát jsem nešla o víkendu do baru, protože za jeden drink tam nechám klidně $12. Nemůžu si teď hned koupit nový objektiv, protože zarezervovat auto na dovolenou je přednější. A že já si ten objektiv koupit chci. Strašně moc. Ale nemůžu. Chci přece i na tu Havaj.

2. Všude necháte kus sebe

Na cestách poznáváte nové lidi. Máte něco společného a zasypávají vás jednou historkou ze života za druhou. Někteří se stanou kamarády na celý život, má to ale jeden háček. Žijí na druhé straně světa. Za svůj první rok v Americe jsem poznala dva úžasné lidi z Austrálie. Stali se z nás opravdu dobří kamarádi, ale bohužel řekli Americe sbohem dřív než já. A tak jsme se museli rozloučit. Najednou nám nezbývá nic jiného než pracovat jako blázni, abysme si na letenky vydělali a mohli se třeba na dva týdny zase někdy vidět.
Kus sebe jsem nechala už na více místech a pokaždé je to loučení stejně těžké. Ale je to další oběť, kterou kvůli cestování musíme podstoupit. Na druhou stranu, medvídek Pú to vystihl úplně přesně.

“Jaké mám štěstí, že mám někoho, s kým je velmi těžké se rozloučit.”

3. Změníte se takovým stylem, že monotónnost vás nebude bavit

Když jsem se poprvé vydala do světa sama byla jsem na sebe pyšná. Zvládla jsem sama sednout na letadlo a odstěhovat se na rok do jiné země. Do země jejíž jazykem jsem ani pořádně nemluvila. Zvládla jsem to. Rozhodně jsem, ale nevěděla, že až se vrátím budu potřebovat víc. Po nějakém čase zpět v Čechách jsem se začala nudit takovým stylem, že jsem se přistihla jak se procházím po Oxford street v Londýně už po druhé za 6 měsíců. A pořád mi to nebylo dost. Najednou jsem dostala takovou chuť poznávat víc a víc, že jsem z ničeho nic seděla v letadle na cestě do Ameriky, kde už jsem rok. Teď po roce už mě opět chytají roupy a hledám na jaké dobrodružství se vydám příště.

4. Zpátky do reality

Pro mě asi nejhorší část z celého cestování. Zpět do reality. A že to stojí pěkně za houby! Po roce v Londýně, kdy jsem si řekla, že už by to asi stačilo a měla bych jet zpět domů, jsem doma zabavená vydržela 3 týdny. Všichni vaši přátelé a rodina jsou nadšení. Jste střed zájmu. Všichni s vámi chtějí jít na kávu a slyšet historky z cest. Po pár týdnech tohle všechno pomine a nejednou se vás lidé začnou ptát na úplně něco jiného. “Co budeš dělat teď? A práci už máš?” Růžové brýle a nadšení z domoviny opadne a vy jste opět tam, kde jste byli na začátku. Sedíte na posteli a googlujete články jak se vypořádat s depresí, která přichází po návratu z cest.
Po dlouhodobějším pobytu v zahraničí budete úplně jiní. A to je další věc, na kterou mě nikdo nepřipravil. Nikdo mi neřekl, že rozumnět si se svými kamarády z Čech bude najednou tak těžké. Na cestách se změníte, poznáte sami sebe, zažijete neuvěřitelný dobrodružství a budete mít zážitky na celý život. Jenže oni o tom nechtějí poslouchat 24 hodin denně. Změní se vám priority, další cíle a vy najednou do toho starého života nepatříte. A vaši kamarádi jsou pořád stejní.

5. Budete přiléhat k minulosti jako nikdy

Každý suvenýr, kus oblečení, fotografie a každá vzpomínka vám bude připomínat doby, kdy jste byli na cestách. A jak šťastní jste byli. A jak to bylo super. A vy nejdnou sedíte na své staré posteli, hledáte si práci, aby vám na účtě přistály nějaké peníze na další cestu. Mezitím, co vaši přátelé sedí na lavičce a hledí na Grand Canyon. A v ruce máte jen fotografii jak jste na Grand Canyonu seděli před rokem vy.

Pokud máte nějaký zaručený způsob jak se některým z výše vypsaných bodů vyhnout, ihned s tím do komentáře. Protože vím, že až se v lednu budu vracet po dvou letech zpět do Čech – bude to sakra těžké.

This Article Has 12 Comments
  1. Daysy says:

    Super a pravdivý článek! Ale stejně je cestování fajn. 🙂 Asi to za to stojí.

    blog Days of Daysy

    Agregátor blogů – zviditelni svůj blog

  2. Marketa says:

    Všechny body potvrzuji na milion %! Nejvíc asi ten, že cestování nás změní a po návratu do Čech je to o to těžší. Paradoxně lidé mluví najednou stejným jazykem, ale rozumím jim mnohem méně než těm v zahraničí… nadšení mi vydrželo asi 3 dny, protože povídat všechny ty zážitky dokola mě fakt nebavilo. Na jednu stranu super pocit žít nebo pracovat v zahraničí, an druhou stranu to odcizení od domoviny je strašně smutné. Možná právě proto jsme se rozhodli nakonec už do Česka nevracet, alespoň v rozmezí pár let…

    Super článek!

    http://www.secretsofm.blogspot.com

  3. Ejnets says:

    Měla jsem hodně problémy s postcestovatelskými depresi a proto jsem si říkala, že se domů nevrátím, dokud nebudu chtít třeba rodinu, či si to sama nesrovnám v hlavě. Co se týče peněz, je to hrozný. Sama se snažím uživit jen blogem a zatím to vůbec nejde. Pomalu mi dochází veškeré roky šetření na toto a začíná to být docela drama 😀 🙂 Ale kdo se bojí, nesmí do světa 🙂

    • Marky says:

      Jak už jsem v jednom komentáři zmiňovala. Je rozdíl někam jet na týdenní dovolenou a někde dva roky žít. Pak jsou ty návraty jeden velký kulturní šok!

  4. Konečně nějaký článek, kde to někdo řekne tak jak to je. Nejenom že se cestování je úžasné, nejlepší a peníze nehrají roli, protože můžeš stopovat, atd. atd.!

  5. Kony says:

    Zajímavý článek, ale jde tady vidět, že možná trochu utíkáš před vlastním životem a proto cestuješ. Bohužel cestování ti tohle nevyléčí, jenom krátkodobě a stejně budeš v depresích po chvíli znova. Stejně jako léky, řeší důsledek, ale ne příčinu. Cestuj kvůli sobě a z radosti, ne aby na tebe lidi koukali zajímavě a obdivovali tě. Ten pocit je super, ale lidi to stejně moc nezajímá a maximálně tě to strhne, jakmile se to stane. Člověk, který je vyrovnaný, ty poslední body nemusí tolik řešit, ale to už je složitější a je to víc o sebeuvědomění 🙂

    • Marky says:

      Nemám v Čechách před čím utíkat, spíš mě monotóní život nebaví. Mám tam skvělé zázemí. A rozhodně necestuji, abych vypadala zajímavě a někdo mě obdivoval. To sem možná napsala špatně. Je to fajn pocit vidět všechny kamarády po dlouhé době, ale všichni se pak vrátí zpět ke svým životům, včetně mě. Rozhodně je rozdíl jet na dovolenou na týden/dva a někde 2 roky žít. Druhý případ je moje situace a návrat do reality pak vypadá úplně jinak.

  6. Lea says:

    Ten návrat do reality je to nejhorší. Vždycky si říkám, že teď už to nebude tak hrozné, že tak depka nepřijde, ale vždycky mě to přepadne. A ono ani nezáleží na tom, jestli je to cestování, prázdniny, fesťák nebo Vánoce. Vždycky, když něco končí, tak mě to prostě sebere.

    A to s tím, že nemáš dost také chápu. 5 měsíců v Cambridge a už mi připadá, že jsem propadla stereotypu, a že potřebuji zase změnu.

    http://moimelea.blogspot.cz

  7. Lenka says:

    Souhlasím. V česku mám už jen “pár” opravdových přátel a zbytek mne prostě už nebere. A kvůli Havaji bych také oželila nejednu rtěnku či boty, určo to bude stát za to ! 🙂 Krásný víkend 🙂

  8. Souhlasím! skvělý článek. V zahraničí jsem už čtvrtý rok, ačkoliv loni jsem strávila jeden rok u nás v Česku a taky jsem si to moc užila :). S těma drinkama to tak mám taky. Radši než vyhazovat peníze za party a pití, tak je investuji do cestování. Já jsem se taky neskutečně změnila a poznala jsem samu sebe. Ráda se ale do Čech vracím. Taky to má své kouzlo. BEAUTYPUSINKA

  9. Je dobře, že píšeš o tom, o čem se tolik nemluví.
    Čeká mě teď výpověď z práce a za tři měsíce letím.. mám strach, ale zároveň se nemůžu dočkat.
    Těším se na další tvoje články! 🙂

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *