Noční můra s názvem United Airlines

V srpnu po té, co jsem se vrátila z víkendu v San Diegu jsem na Google Flights našla opravdu levné letenky do Evropy přes Vánoce. Nejblíže a nejlevněji mě tak měl vyjít Mnichov za krásných $516, což je cca 12 000 Kč za roundtrip zpět do Seattlu. Devíti hodinový layover v New Yorku mi vůbec nevadil, chtěla jsem ho využít tak, že bych vzala vlak na Manhattan a šla se podívat na vánoční stromeček u Rockefeller centra.

A tak se termín odletu blížil a blížil, můj 23 kilový kufr se naplnil vánočními dárky pro rodinu a blízké. V sobotu v 7 hodin večer mě kamarádka vyzvedla doma i se všemi zavazadli a odvezla mě na letiště. Už 7 hodin před odletem mi přišlo upozornění na telefon, že letadlo bude mít 14 minut zpoždění. Hned mi bylo jasný, že to u 14 minut nezůstane, zvlášť když je to už takhle s předstihem. Po půl hodině mi přišlo další upozornění, že už je to 34 minut zpoždění. Následně to byla 1 hodina. Při cestě na letiště se to změnilo ve dvou hodinové zpoždění.

Po té, co jsem si s kamarádkou dala horký čaj a popovídala si jsem jí zároveň poprosila, ať jde semnou k přepážce, kdybych náhodou měla nadváhu a chtěli po mě něco vyndat. To co se dělo u přepážky United Airlines bylo neuvěřitelný. Ne jen, že v tom žádný systém nemají, ale kiosky i lidi, co odbavují zavazadla mají tak blízko u sebe, že není absolutně možné utvořit jednu frontu a v ní stát. Nějakou dobu jsme tam strávily, nadváhu jsem samozřejmě měla a tak jsem z kufru vyndala knížku a s 23,5 kg mě pustili dál. S kamarádkou jsem se rozloučila a šla ke svému gatu. Bylo okolo 21:50 a můj let měl odlétat 23:50, samozřejmě kvůli zpoždění se to odsunulo až na 2:30 ráno. Na chvilku jsem se stočila do klubíčka na nepohodlné židli na letišti a spala. V mezi čase, co jsem byla vzhůru jsem pozorovala kolem sebe lidi a hádala kam asi letí. To jsem ještě nevěděla, že s nim strávím tolika času a nakonec budu vědět kam kdo letí.

Ve 1:30 ráno přistálo naše letadlo, přijelo ke gatu a uklízecí četa se pustila do přípravy letadla na další let, na náš let. Ve 2 hodiny ráno jsme se všichni usadili na naše místa v letadle a čekali na odlet. Ve 2:30 mi přišla sms od United Airlines, že letadlo bude odlétat ve 3:45 ráno. No v tu chvíli už jste měli vidět můj obličej. Po 5 minutách pilot oznámil, že na letadle je závada, a že se musí opravit. A tak jsme všichni z letadla opět vystoupili. Ve 3 hodiny ráno nám všem bylo oznámeno, že let se zrušil a do New Yorku nikdo dneska neletí.

Hned mi bylo jasné, že pokud mi nedají let do New Yorku s odletem do 10 hodin dopoledne, tak mi uletí můj let do Německa. Při výstupu z letadla nám všem dali čísla podle toho v jakém pořadí jsme vystoupili. Já dostala číslo 75. To jsem ještě nevěděla, že to je číslo, který od sobotního ráno opravdu nemám ráda.

V momentě co oznámili, že náš let je zrušený si nás po jednom zvali k přepážce na takzvané přebookování. Za dvě hodiny obsloužili 10 lidí. Po 6 hodinách přišla řada na mě! V mezičase jsme se s ostatními cestujícími vztekali, protože v tom opravdu měli na houby systém a šlo to strašně pomalu. Ovšem jsem poznala spoustu úžasných lidí, které sice už asi nikdy neuvidím, ale ráda na ně budu vzpomínat.

     V Čechách jsem měla být od pondělí do středy po Vánocích. V momentě co přišla řada na mě, a že jsem byla mezi posledními na mě už moc letů samozřejmě nezbylo. Jako první možnost mi paní za přepážkou navrhla odletět ze Seattlu v úterý a být v Mnichově ve středu. Načež jsem jí rovnou řekla, že potřebuju být doma, co nejdříve. Mám už domluvené doktory na celé úterní a středeční dopoledne, takže bych o to přišla. Pomáhala jsem jí vymýšlet kudy a s jakými přestupy mohu letět. Dokonce jsem jí i řekla, že nemusím letět do Mnichova, že můžu letět do Frankufrtu, Prahy, Vídně nebo Wrocławy. Nakonec z ní tedy vypadlo, že mohu letět trasu Seattle – Vancouver – Paříž – Mnichov, a že v Mnichově budu v pondělí ve 3 odpoledne. Okamžitě jsem na to kývla, protože i když přijdu o jeden den doma, rozhodně lepší než přijít o tři.
A tak mě přebookovala a poslala mě znovu na check-in, protože jsem kompletně změnila aerolinky. Bylo 8 hodin ráno a můj let do Vancouveru odlétal v 11 dopoledne.

U Alaska Airlines jsem si vystála hodinovou frontu na speciální check-in pro lidi, co letí do Evropy. Nadšení, že opravdu letím domů na Vánoce nevydrželo dlouho. Hned u přepážky mi paní řekla jestli mám do Kanady vízum. V ten moment ve mně hrklo, protože jsem si uvědomila, že od března 2016 i my Češi musíme mít takzvanou ETU pro vstup na území Kanady. Paní byla moc milá a s lítostí mi oznámila, že nikam neletím. V ten moment jsem jí poprosila jestli si tu mohu otevřít laptop a udělat si to vízum tady. Kývnula a já začala panikařit, protože jsem vůbec nevěděla, co to obnáší. Lámala jsem si tam hlavu nad vlastně ne moc zapeklitými otázkami, ale stres a 2 dny bez spánku a 12 hodiny zaseklá na letišti si vyžádalo svou daň a můj mozek přestával fungovat, tak jak by měl. Vyloženě jsem střílela od boku, protože jsem nevěděla jestli tam mám uvést svou českou adresu nebo americkou a jestli jsem tohle a tamto vyplnila dobře nebo ne. A tak po 15 minutách jsem zmáčkla tlačítko odeslat, zaplatila poplatek $7 a vyloženě se modlila, ať mi to schválí. Po dalších 10 minutách mi přišel e-mail, že to mám schválené a tak jsem tam na místě vyjíkla radostí. Paní u přepážky zrovna odbavovala milou čtyřčlennou rodinku a jejich malá holčička se mě ptala, proč jsem tak šťastná. Tak jsem jí jen odpověděla, že už jsem tady na letišti skoro 13 hodin a právě mi schválili vízum a můžu letět domů na Vánoce. Krásné bylo jak celá rodina začala tleskat a objímat mě a přát mi krásné Vánoce s rodinou. Američani jsou prostě úžasní!

Zbývalo mi přibližně 45 minut do odletu a tak jsem si za vouchery, které mi United Airlines dalo ani nestihla nic koupit k jídlu. Už jsem přes 16 hodin nejedla, měla jsem strašný hlad, ale musela jsem to vydržet do Vancouveru. A tak jsem nasedla na první let! Cesta ze Seattlu do Vancouveru trvá autem přibližně 3 hodiny, letadlem je to necelá hodina. A tak jsem tam byla co nevidět. Seděla jsem vedle sympatického mladého studenta a tak jsme si celou dobu povídali. Já se teda povídat snažila, protože z toho stresu a nevyspání jsem začala ztrácet hlas.

Ve Vancouveru jsem prošla vízovou kontrolou, všichni byli strašně milý a následně jsem pokračovala ke gatu od AirFrance, s nimiž jsem měla letět do Paříže a následně do Mnichova. Hned u gatu mi paní řekla, že let je plný a nemá pro mě místo v letadle. Nadšení pominulo.

V ten moment, psychického i fyzického vyčerpání jsem začala brečet. Byla jsem nevyspalá, zvládla jsem 13 hodin na letišti, zvládla jsem si na letišti vyřídit vízum, abych se vůbec do Kanady dostala a 28 hodin jsem nespala. A paní u přepážky mi jednoduše oznámí, že pro mě nemá v letadle místo. Začala jsem se vztekat, že mi United Airlines rezervaci udělalo a proč by mě posílali do Vancouveru jen tak bez letenky. Po pár minutách mi paní říká, že pro mě místo má. Nevím jestli to na mě jenom zkoušela a chtěla to moje místo dát někomu jinému nebo  co se stalo, ale nakonec jsem na 9 hodinový let do Paříže nasedla. Seděla jsem v uličce, takže jsem se absolutně nevyspala. Celou dobu jsem jen přemýšlela, jestli to i můj kufr ve zdraví přežije a koukala na seriály. Hlas jsem ztratila už úplně, nebylo mi vůbec dobře, pravděpodobně jsem měla i teplotu. Ale zvládla jsem to do Paříže!

V Paříži jsem opět prošla všemi kontrolami a hodinu čekala u gatu na letadlo do Mnichova. Aby toho nebylo samozřejmě málo, můj boarding pass nešel načíst a obrazovka počítače psala obrovským písmem mé jméno a boarding zamítnut. V ten moment už jsem ani neměla sílu nic říct nebo projevit nějakou reakci. Prostě jsem čekala a čekala a paní to vyřešila a do letadla mě pustila. Oddechla jsem si a cestou k letadlu si postěžovala s paní, co přiletěla z Kansasu o tom jak nám měnily lety, a že letět někam přes Vánoce je opravdu utrpení.
A tak sedím v letadle do Mnichova, kde mě rodina za 50 minut vyzvedne a pojedu domů, do Plzně.

Od United Airlines jsem za tohle všechno dostala $30 voucher na jídlo, z čehož jsem využila $10, protože jsem prostě neměla ani čas se jít najíst. Zbytek propadne. Následně mi ještě e-mailem poslali $150 slevu na další let s nimi, který jsem hloupě elektronicky vyčerpaná na letišti přijala a teď už nemám nárok na to si vybojovat lepší kompenzaci.

Přeji vám všem krásné a pohodové Vánoce. A já doufám, že můj let zpátky do Seattlu už nebude tak dramatický a bude se držet podle původního itineráře. Buďte opatrní, dávejte na sebe pozor a hlavně vstupte do roku 2017 správně a plni energie.

Vaše Marky

This Article Has 1 Comment
  1. Marketa says:

    Wow, do poslední chvilky jsem čekala, zda jsi teda doletěla domů nebo ne. Na takové Vánoce budeš asi vzpomínat dlouho, ale všechno dobře dopadlo, víc dobrodrůža a navíc máš ještě slevu na další let 🙂 krásné svátky!

    http://www.secretsofm.blogspot.com

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *